Onkologie
Nádorová onemocnění provázejí lidstvo po celou dobu jeho existence, jak o tom podávají důkaz archeologické nálezy. Zmínky o nádorech a různá doporučení k jejich léčbě najdeme ve spisech starověkých učenců všech civilizačních kultur. Termín karcinom (karkinóma) pochází od Hippokrata a z jeho doby pochází i název tumor (onkos). Systematický zájem o zhoubné nádory a jejich léčbu lze však sledovat až v 19. století. „Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze“ vznikl v r. 1904. Narůstající výskyt a vysoká úmrtnost na nádorová onemocnění ve druhé polovině 20. století si vynutily intenzivní výzkum, podporu oficiálních míst a vznik specializovaných onkologických pracovišť.
Nádorové onemocnění lze charakterizovat jako neregulovaný růst buněk spojený s poruchou kontrolních mechanismů a s poruchou buněčné diferenciace. Nekontrolovaný růst vede k zvětšení postižené tkáně, která může stlačovat okolní struktury, nebo k postupné invazi do okolních tkání a k metastazování. Příčiny vzniku zhoubného, neregulovatelného bujení buněk nejsou dodnes vyjasněné. I přes četné vědecké pokroky nejsou buněčné a molekulární mechanismy maligního bujení objeveny.
Stanovení správné diagnózy, určení rozsahu nádorového onemocnění a event. existenci metastáz je výsledkem řady diagnostických postupů, jejichž provedení zabírá delší časový úsek. Jde o pohovor s nemocným (anamnéza), podrobné vyšetření celého těla od hlavy k patě, laboratorní vyšetření, využití zobrazovacích metod a patologicko-anatomická vyšetření.
Maligní onemocnění vykazuje obvykle řadu laboratorně zjistitelných abnormalit, které jsou ale svým charakterem nespecifické. Často dochází k situaci, že tyto abnormality předcházejí klinické manifestaci onemocnění (někdy s dlouhým předstihem).
Problém časné detekce je dán limitací laboratorních metod (senzitivita vs specifičnost).
Laboratorní diagnostika využívá pestrou škálu metod. Jde jednak o základní vyšetření (sedimentace erytrocytů, krevní obraz, orientační vyšetření moči, biochemické vyšetření bílkovin plazmy, funkce jater a ledvin, C-reaktivní protein, ionty…).
Specifická vyšetření se zaměřují na určení hladin nádorových markerů: antigenní markery (CEA, AFP, CA 19-9, CA 50, CA 125, CA 15-3, CA 72-4, CA 242, CYFRA 21-2, MCA, PSA, SCCA, CA 549), enzymové markery (ALP, LDH, ACP, NSE, AAT), hormonální markery (hCG, hormonální receptory, hormony štítné žlázy, nadledvin, …), proteiny sdružené s nádory (ferritin, beta-2-mikroglobulin, …), stanovení různých metabolitů (kys. vanilmandlová).
V této sekci najdete powerpointové prezentace a zásobu literatury.
Prezentace
Literatura